23. prosince

Byl jsem s dalšími kněžími v Nepomucenu, když přišla zpráva: papež byl zvolen! Úprkem jsme vyrazili na Svatopetrské náměstí. Věděli jsme, že máme zhruba hodinu na to se tam dostat. Prodrali jsme se na dobré místo nedaleko pošty. Bylo tu vidět na balkón i obrazovku a předpokládal jsem, že tu bude dobře slyšet. Ale to jsem se mýlil.

Konečně vystoupil kardinál na balkón a ohlásil světu velkou radost: „Máme papeže!“ Víc už jsem nerozuměl. Zrovna v této části náměstí se zvuk tříštil. Možná nefungoval některý reproduktor. Neslyšel jsem, kdo je novým papežem. Netušil, odkud je. Nevěděl, jaké si zvolil jméno. Chtěl jsem si to vyhledat na internetu, ale nebyl signál. Rušičky stále fungovaly o sto šest.

Objevila se postava v bílém s červenou mozettou a štolou kolem ramen. Co nám asi řekne? „Pokoj vám!“ zněla první slova papeže. Těšil jsem se, jak bude pokračovat. Ale víc už v mé části náměstí rozumět nebylo. Byl jsem zklamaný. Po tolik spěchu jen dvě slova. Víc nic! Začal jsem tedy aspoň o nich uvažovat.

Papež začal liturgickým pozdravem. Těmi slovy, která Ježíš řekl svým učedníkům po zmrtvýchvstání. Nic nevyčítal. Neptal se, kam utekli. Nic nevysvětloval. „Pokoj vám!“

Ta slova jsou aktuální i dnes. Války ve světě, nesváry mezi lidmi. Tam všude je potřeba pokoj. Pokoj, který může dát jenom Kristus.

Začal jsem uvažovat i o svém životě. Můj sedmiletý pobyt v Římě se nachyluje. Ještě mnoho bych toho potřeboval stihnout.V mnoha věcech jsem zabředl do rutiny. Nemám sílu povzbuzovat některé vztahy. A má modlitba kněze? Jistě by měla být důvěrnější. Tolik, tolik toho je ke zlepšení. A papež i mně říká: „Pokoj vám!“

Pouhá dvě slova zasáhla mé srdce. Kde všude potřebuji pokoj! Znovu jsem zatoužil se jím nechat obdarovat.V těchto dnech budeme nad jesličky vkládat anděla s nápisem: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Kéž Kristův pokoj sestoupí i do našich životů.