22. prosince

22. 12. 2025

Podcast

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu.

0:00 / 0:00

Úryvek z Bible

(Lk 1,46-56)

Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Zamyšlení

Advent nás učí čekat s Marií. Její zpěv Magnificat je radostnou odpovědí na Boží blízkost: „Duše má velebí Pána, můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.“V jejích slovech se odráží jistota, že Bůh vstupuje do dějin a mění je. Povyšuje ponížené, sytí hladové, pamatuje na svůj lid. Právě toto vědomí otevírá srdce k přijetí Spasitele.

V jubilejním roce jsme pozváni, abychom znovu zakusili, že Bůh je věrný. Průchod Svatou branou není jen vnější gesto, ale znamení vnitřního kroku. Vstupujeme branou Krista, který je sám „dveřmi“ k životu. Každý krok připomíná Mariinu cestu. Její odvážné „ano“ v Nazaretě i putování k Alžbětě. Advent nás učí, že Boží příchod se děje v konkrétním čase a prostoru našeho života, když se rozhodneme vejít branou víry.

Spolu s kutnohorskou farností jsme putovali do Věčného města, abychom se připojili k Národní pouti a slavili Jubileum s celou církví. Zařadili jsme se do zástupu tisíců poutníků, abychom prošli Svatou branou.V určitou chvíli jsme měli možnost jít úplně sami, společně jsme se modlili a dokázali jsme se úplně ztišit. Byl to posvátný okamžik, ve kterém jsme nesli ve svém srdci všechny, kteří se nemohli osobně zúčastnit. Nemocné, staré, naše drahé zemřelé, lidi ve válkách či těžkých situacích. Nesli jsme sebe, druhé i všechny situace k srdci milujícího Boha. Podobně jako Maria, která vše uchovávala ve svém srdci, jsme mohli nést druhé ke Kristu.

Při návštěvě Říma jsem potkal jednoho spolubratra z Burundy, který žije několik let v Itálii a společně jsme hovořili o jeho zemi a rozdílech mezi naším kontinentem a Afrikou. Říká, že my máme vše, co si přejeme. On, až se jednou vrátí domů, nebude mít důchodové ani sociální pojištění ani finanční zajištění. Ale o jednom bohatství přece hovořil. Uprostřed ekonomické chudoby vnímá jejich bohaté rodinné vztahy, vzájemnou pospolitost a komunitu. Jubilejní rok je pro mě velkou školou společenství a touhy po opravdové duchovní rodině, ve které se naplňuje vánoční poselství, kdy narozený Ježíš mění dějiny, bohaté propouští s prázdnou, a naopak naplňuje srdce těch, kteří ho přijímají opravdovou láskou.

(Autor zamyšlení: Vladimír Brokeš )

Vstupní modlitba

Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás napospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás, a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého...