17. prosince

17. 12. 2025

Podcast

Dnešní zamyšlení si můžeš přehrát i ve formě podcastu.

0:00 / 0:00

Úryvek z Bible

(Mt 1,1-17)

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry – jejich (matka) byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův – jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův – jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův – jeho (matka) byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství. Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct.

Zamyšlení

Při čtení evangelia na dnešní den jsem si vzpomněla na mé rodiče, kteří se před lety zúčastnili jubilea v Římě. Je dost dobře možné, že bez jejich příběhů z Říma, které mi přiblížily krásu a intenzitu zážitků, ke kterým tam může člověk přijít, bych neměla o takovou akci nijak velký zájem.

V dnešním evangeliu je krásně poznat, jak Izraelité byli hrdí na svůj původ a národní identitu a jak si předávali příběh svého národa z generace na generaci. I my se můžeme zamyslet, zda známe své kořeny a jaké zážitky či zkušenosti můžu předávat také já.

Předposlední den jsme vyšli na pouť na Tor Vergatu, kde nás čekala vigilie. Jenomže cesta tam s sebou nesla jisté obtíže. Únava z předešlých dnů, bolavé nohy a sluníčko, na kterém by se dala smažit vajíčka. Všechno to ale směřovalo ke krásné vigilii a nezapomenutelnému duchovnímu zážitku, který i přes veškeré nepohodlí dával smysl a který tyto nepříjemnosti mnohonásobně převážil. Stejně tak jako naše zážitky a zkušenosti jsou jak pozitivní ale i negativní, tak i Ježíšův rodokmen nebyl procházkou růžovým sadem, a i přes to to má tak krásný konec jako je narození našeho spasitele. Nebojme se tedy sdílet i nepříjemnosti v našich životech a mějme naději, protože všechno to jednoho dne bude mít konec, který vyváží veškeré utrpení, které jsme zažili.

(Autor zamyšlení: Lucie Kašparová )

Vstupní modlitba

Bože, ty jsi náš stvořitel a vykupitel, tvé věčné Slovo se stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...