8. prosince Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu

O dnešní slavnosti připomínající nám uchránění Ježíšovy matky Panny Marie od dědičné viny čteme evangelium o zvěstování, kdy archanděl Gabriel přináší Panně Marii poselství o jejím vyvolení stát se matkou vtěleného Božího Syna. Maria je Bohem obdarovaná, je „milostiplná“, přesto netuší, jak se její mateřství může uskutečnit. Vždyť je obyčejnou dívkou, která „muže nepoznává“. Po andělově sdělení vrcholícím slovy „u Boha není nic nemožného“ se však dokáže dát Bohu plně k dispozici: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“

Panna Maria se tak stala Matkou Boží a díky tomu je i Matkou Církve, mystického Těla Kristova. Je také uctívána jako Matka kněží, tedy těch, kterým její Syn dává podíl na své kněžské službě a kteří by se měli Panně Marii snažit podobat právě v ochotě naplňovat Boží očekávání.

Na konci června jsem měl možnost zúčastnit se Jubilea kněží v Římě, které se konalo v rámci Svatého roku 2025. Sešlo se nás ve Věčném městě několik tisíc kněží z celého světa, abychom společně obnovili své povolání, sdíleli víru a načerpali sílu pro další službu. Mariino mateřství vůči nám kněžím a událost jejího „ano – staň se“, které nám nikdy nepřestane být nedostižným vzorem, se mi připomenuly zvláště ve chvíli, kdy jsme měli možnost navštívit baziliku Santa Maria Maggiore. Slavili jsme tam mši svatou s kněžími z naší vlasti účastnícími se Jubilea a mohli jsme se rovněž soukromě pomodlit u hrobu papeže Františka.

Víme, že tento papež, jenž tolikrát přišel svěřovat Panně Marii právě do této baziliky nejrůznější těžkosti a problémy, které nesl, byl velkým ctitelem Matky Boží. Ve svém učení navázal na tradici, která vidí Marii jako Matku všech, ale kněží mají k ní zvláštní vztah, protože mají být obrazem jejího Syna, Ježíše Krista.

I na dalších římských posvátných místech jsem si uvědomoval uvedenou odpovědnost, kterou jako kněží máme. Podobně jako Maria byla povolána k jedinečné službě, i každý kněz je zván, aby denně odpovídal Bohu s důvěrou: „Staň se mi podle tvého slova.“ Kněžství jistě není jen funkcí či úřadem, ale mělo by být odpovědí na Boží volání – odpovědí, která se rodí v srdci, podobně jako se v Mariině srdci zrodila ochota přijmout tajemství vtělení. Každé povolání začíná Božím oslovením a lidskou odpovědí. Maria neznala všechny důsledky, ale dokázala Bohu důvěřovat. I naše kněžské „ano“ je začátkem Božího působení v našich životech i v srdcích lidí, ke kterým jsme posláni.

Dvakrát jsme měli možnost slavit mši svatou v bazilice sv. Petra – první den byl hlavním celebrantem prefekt Dikasteria pro klérus kardinál Lazarus You Heung-sik, druhý den, na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, v Den modliteb za posvěcení kněží, liturgii spojené s kněžským svěcením 32 jáhnů z celého světa, předsedal papež Lev XIV. Dá se snad trochu zjednodušeně říci, že oba nás ve svých obsažných promluvách vedli právě k tomu podstatnému v kněžském životě: abychom dokázali – po vzoru Mariině – opakovat své osobní „ano“, které se nevysloví jednou, ale je třeba ho obnovovat každý den.