Pondělí po 1. neděli adventní

Nevím, jak vy, ale osobně jsem měl konkrétní představy nebo lépe řečeno přání v souvislosti s doprovázením mladých na jejich cestách v roce 2023 do Portugalska na Světové setkání mládeže a letos, v roce 2025, v rámci jubilea teenagerů do Říma. Obě události jsou pro mě velmi přínosné, a to dokonce v návaznosti na evangelium určené na dnešní den. Podotknu, že obě poutě se od sebe skutečně lišily v několika rozměrech. Na těchto setkáních je pro mě velmi důležitá spirituální oblast, do které patří to, jak mladí lidé vnímají potřebu (touhu, nutnost, …) předávat víru, dělit se o ni, pomáhat druhým a povzbuzovat je na cestách víry. Těmi druhými myslím kamarády, přátele, a dokonce i nás faráře. Ale asi nikoho nepřekvapí, že starší mládež je s touto touhou trochu jinde než mladší. Osobně takto vnímám obě skupiny.

Jak to souvisí s textem dnešního evangelia? Setník prosil Ježíše na konkrétní úmysl. Prosil za svého sluhu. Když prožívám čas ve společenství mladé církve, často chválím Pána i tím, že ho prosím a že mu spolu s mladými vyjadřuji důvěru. Chtějme toho po Ježíšovi co nejvíce. On může obdarovávat každého z nás, každého člověka.

Čas ve společenství mladých mě několikrát vedl k tomu, abych vyslovil prosbu v duchu římského setníka: „Pane, nejsem hoden…“ Pane, jen Ty všechno můžeš. Odevzdávám Ti všechna tato konkrétní děcka. Prosím za jejich rodiče. Stačí, že Ty, Pane, „řekneš jen slovo“.

Žít, trávit čas uprostřed mladých, to není jen poznávat každého z nich, ale je to také příležitost se zastavit a zkusit vnímat život jejich rodin. To pro mě znamená s nimi neustále prosit a nechat se jimi nést na vlně radosti a důvěry. To rovněž znamená se za ně a za jejich rodiny přimlouvat. Podobně jako se setník přimlouval za svého sluhu. Sluha asi v tu chvíli nebyl schopen prosit za sebe. Doprovázet mladé, to znamená věřit tomu, co kdysi řekl Ježíš setníkovi: „Přijdu a uzdravím ho.“